Šeříková elegie

23. 02. 2015

Povzdech Aloise Sečkára nad provedením kultivace zeleně v Krči.

Šeříková elegie

Každé jaro na přelomu dubna a května rozkvétají v Praze šeříkové keře. Na čas jsou obsypány desítkami hroznů s bílými, růžovými, fialovými a modrými příjemně vonícími kvítky. Mě se obvykle to dobou spouští pylová alergie, takže mám podezření, že s tím mají cosi společného právě šeříky. Přesto jsou moc krásné. A doba jejich květu je předurčila k tomu, aby se staly mimo jiné jedním ze symbolů Pražského povstání a konce 2. světové války. Letos to bude 70 let.

A u nás v Krči jich letos rozkvete méně. V rámci oslav výročí si někdo, zřejmě technické služby pověřené správou a údržbou zeleně v Praze 4, vzal do parády křovinatý pás oddělující ulici U Krčského nádraží od kolejiště. Začalo to už koncem roku, kdy byly keře nepěkně a necitlivě ohlodány. Minulý týden se pak postarali o to, aby nikoho nenapadlo doufat, že by mohly pahýly přeci jen na jaře znovu obrůst. Místo šeříků a dalších dřevin tak mezi vzrostlejšími stromy zůstal jen starý plot, nerušený výhled na železnici a odpadky naházené v průběhu věků do dříve neprostupného houští.

Šeřík

Předpokládám, že kdybych se pídil po odpovědi, proč to muselo být, dočkal bych se generického vysvětlení o nutnosti kultivovat městské zelené plochy. Když jsem to slyšel naposledy ohledně plošného vykácení někdejší louky, která coby nepoužívaná pomalu zarůstala náletovými stromky, tvrdil úřad dokonce, že cílem je zřídit na místě „hřiště“ pro psy. K žádné další úpravě už však nedošlo, a tak jediným skutečným výsledkem bylo, že na vzniklé volné prostranství začala jakási firma navážet hlínu a zahradní odpad.

Navíc to není zdaleka jediné místo volné zeleně v okolí, které se v poslední době snaží kdosi „kultivovat“. Zplundrován byl pozemek u business areálu Zálesí, kácelo se v Habrovce a ve velkém v Michelském lese i Velkém Háji (tam jde pravda o soukromý les). Plochy sice zůstávají „zelené“, ale na kráse jim to nepřidává. Opravdu je nutné provádět údržbu zeleně takto? Zničit, co se dá, s příslibem, že to za pár let bude hezčí? Přitom kdo ví jestli, protože obnova vyžaduje práci mnohem větší než se pár hodin ohánět motorovou pilou a křovinořezem.

Člověk si na změny po čase zvykne, to je fakt, ale musí to být změny k horšímu? Když je Praha 4 obec přátelská rodině, mohla by být i obcí přátelskou zeleni, zvlášť se Stranou Zelených ve svém čele. Protesty proti stavbám budov v už zastavěných oblastech jim jdou dobře, skutečná příroda jim však zatím spíše mizí pod nosem. Doufám, že časem nebude nutné místo trilobitária otevírat pro děti interaktivní expozici dřevin, které kdysi podle pověstí v ulicích Prahy 4 rostly…