(Proti)hluková (ne)stavba

22. 10. 2015

Stále sledujeme případ paní Pechové a protihlukové stěny, která "musela být postavena". Stavba má své zastánce, ale pochybností a podivností přibývá.

(Proti)hluková (ne)stavba

Nedávno jsem si přečetl, že stavební úřad určil, že maringotky v přírodě jsou stavby. Zpráva samotná mi přijde docela absurdní, ale ještě víc to vynikne v kontrastu se situací na ulici „5. května“ a v jejím okolí. Zde totiž vyrostla masivní 357 dlouhá, 5 metrů vysoká a metr široká betonová zeď, která však podle též instituce stavbou není.

O případu „protihlukové“ stěny jsem psal už před měsícem. Od té doby se leccos událo, zejména to, že zeď už stojí a náležitě vylepšila výhled z obýváku paní Pechové.

Objevila se iniciativa občanů, kteří instalaci stěny vítají. Dokonce existuje dopis z 21. září podepsaný představiteli několika SVJ a BD v okolí, kde se uvádí, že o ni mnoho let usilovali. Přijde mi však zvláštní, že o tomto záměru nevěděli ani místní, ani radnice a starosta Prahy 4 a dokonce se o tom nikdy nemluvilo na magistrátu v komisi, která se řešením hluku z dopravy zabývá, alespoň pokud mohu věřit známému, který tam s ohledem na svůj dům v dosahu Jižní spojky pravidelně dochází.

Většinou to totiž funguje tak, že pokud místní občané skutečně něco chtějí a skutečně o to „mnoho let usilují“, tak o tom na radnici ví každá sekretářka a kdokoliv, kdo se o komunální dění trochu zajímá. To však není tento případ, nebo ho všichni zúčastnění velmi dobře tají*.

Pozoruhodné jsou také nesrovnalosti v projektu, na který jsou čerpány dotace, které bylo třeba tak rychle prostavět. Veřejná zakázka byla totiž vypsána na 370 metrů, ale dotace jsou čerpány na zeď dlouhou 357 metrů. Při ceně zakázky dělá ten drobný rozdíl dobrý milion korun. Článek a reportáž z TN.cz si navíc všímá faktu, že stavba této stěny vyšla v přepočtu na kilometr 4x dráž než realizace protihlukových opatření u nedaleké železniční trati.

Podle paní Pechové se potvrdily její obavy, že beton bude namísto utlumení hluku z „5. května“ odrážet hluk z ulice „Michelská“, a to navzdory písemnému ujištění ředitele TSK Pivce, že stěna zvuk pohlcuje. Toto sice neumím posoudit, zato však musím poukázat na zjevnou nepravdu TSK, která tvrdí, že v roce 2014 provedla u domu paní Pechové měření hluku. Když jsem s ní osobně mluvil v září, tak mi říkala, že se jí zdá zvláštní, že by byla u jejího domu po několik hodin přítomna měřící aparatura, aniž by o tom věděla. Nebyla si nicméně jistá. Když ji však 20. října kontaktoval pracovník firmy PUDIS a.s. s žádostí o provedení nového měření (které se opět muselo provést honem honem, aby se stihly řádně vyčerpat dotace), tak z diskuse vyšlo najevo, že v roce 2014 se žádný hluk neměřil, že se mohlo jednat leda o studii z roku 2013, která ke všemu nebyla doprovázena aktuálním terénním měřením, nýbrž použila nějaké mnoho let staré měření podle neprůkazných zastaralých norem. Přesto však magistrát, přesněji řečeno sekretariát radního pro dopravu Dolínka, tvrdí má od TSK doklad o měření z roku 2014. Podvádí TSK i magistrát, nebo si i tam vědomě vymýšlí?

Korunu tomu nasazuje tvrzení, že se z hlediska stavebního zákona prý nejedná o stavbu, tudíž nepotřebuje stavební povolení. Dílo je vydáváno za „vodící stěnu s protihlukovým zařízením“. TSK si to „ověřilo“ obecným dotazem na stavební odbor Prahy 4, kde jim to tázaná pracovnice neprozřetelně potvrdila, aniž by znala kontext a reálie zamýšlené stavby. Chudáka úřednici bych z toho rozhodně vinit, je však s podivem, že stavební úřad ještě nezačal konat nyní, když už (ne)stavba měsíc stojí. Krom jiného se TSK navíc tímto konstruktem chytá do vlastní pasti dotací a pravidel pro jejich čerpání – zcela jasně totiž žádalo o dotaci na „protihlukovou stěnu“, totéž říká zadání veřejné zakázky, takže opět rozpor mezi dokumentací a realitou. Evropské dotace už musely být vraceny kvůli mnohem menším nesrovnalostem…

Místo toho, aby se někdo chytl za nos, je za nepřítele veřejného blaha vydávána paní Pechová. Kritici poukazují na to, že ji motivuje světelná reklama, kterou měla umístěnou na střeše domu, a která byla dobře viditelná z ulice „5. května“, což nyní pochopitelně padlo. Ponechám na posouzení čtenáře, zda malebný výhled z okna (v 1. patře!) není dostatečným důvodem k nespojenosti. Ale i kdyby snad nebyl, osobně pokládám ekonomickou motivaci za naprosto legitimní. Navíc stále platí všechno ostatní, co jsem uvedl výše.

Na rozdíl od asistentky radního Dolínka Lucie Němcové, která věří, že paní Pechová pochopí, že „výstavba protihlukové stěny je přínosem pro většinu obyvatel v této oblasti“ a přestane jim do toho nadále kafrat, já naopak doufám, že není možné bezohledně páchat dobro na úkor druhých. A to ani v případě, když ředitel TSK náhodou bydlí poblíž místa, o kterém se bavíme.

------------

* - po přečtení článku mě jeden z "veteránů" přesvědčil, že tato věc se dříve opravdu řešila. Současné vedení radnice o ní ale neví...