Proč se nebát lidového veta

09. 10. 2014

Obhajoba konceptu lidového veta v podání koordinátora pobočky Aloise Sečkára.

"Lidové veto je nástroj, jak udržet politiky na uzdě, aniž by zároveň šlo o vládu ulice, jak se někteří obávají."

Proč se nebát lidového veta

Nejen na Praze 4, ale i v kampani na pražský magistrát klademe mimo jiné programové body důraz na zavádění prvků tzv. „lidového veta“. Současná legislativa nám na obecní úrovni neumožňuje přijmout toto opatření v jeho plné podobě, ale lze se základní myšlence alespoň přiblížit. Objevuje se však často kritika našeho návrhu, která má mnoho podob. Dílem pramení z neznalosti problematiky, dílem z přesvědčení, že lid obecný je na takové věci příliš hloupý a dílem z názoru, že to není změna dostatečná. Jak to tedy je?

Prvně je třeba odmítnout radikální stoupence přímé demokracie, kteří si pod tím pojmem představují právo tvořit a schvalovat vlastní zákony, jmenovitě odvolávat politiky a další nástroje „demokratické“ kontroly. Svobodní na rozdíl od nich na zastupitelskou demokracii věří. Politik je volen jako zástupce lidí, aby jejich jménem rozhodoval. Jak ale zařídit, aby svá rozhodnutí skutečně činil v zájmu svých voličů po celou dobu výkonu mandátu? Volby jednou za pár let jsou nedostatečným měřítkem. Sice to můžou občané provinilci spočítat, ale ten měl mezitím dost času zařídit si dobré bydlo a případné škody jen těžko někdo napraví.

Proto navrhujeme politikům svázat jejich mnohdy příliš volné ruce konceptem lidového veta. Ten nedává lidem možnost tvořit novou legislativu, jak se někteří mylně obávají. Pouze by umožnil odmítnout tu, kterou produkují vláda, parlament, kraje či obecní zastupitelstva. Ukažme si to celé na triviálním příkladu:

Existují dvě strany – černá a bílá. Černá kandiduje s programem zvýšit daně, bílá s programem snížit daně. Občané si logicky většinově zvolí bílou, takže ta vládne. Chvíli je vše v pořádku, ale po dvou letech najednou přicházejí bílí s novým zákonem a novou daní, protože si vzpomněli, že vlastně chtějí financovat startovací byty, dávat investiční pobídky a kdo ví, co ještě. Lidé se bouří, protože touží po státu, kde jsou daně nízké a peníze jim zůstávají v kapsách.

Ve světě bez lidového veta jim nezbude než skřípat zuby a čekat, že za dva roky budou moci volit znovu. Možná vznikne i nová strana, která bude prosazovat to, co existující garnitura opustila. Ale do té doby – platit a šoupat nohama.

V zemi, kde lidové veto mají, však mohou občané v reakci na podobný zákon vyrazit do boje. Pokud seženou dostatek podpisů pod petici, jejich vláda je povinná se daným zákonem znovu zabývat. Buďto usoudí, že námitky jsou oprávněné a přepracuje jeho podobu tak, aby to lidem vyhovovalo, nebo trvá na svém, ale v tom případě musí vyhlásit referendum, ve kterém se svých občanů zeptá, zda si takový zákon skutečně přejí. Pokud řeknou, že ano, vše je v pořádku. Pokud vyjde, že ne, znamená to jednak, že novinka se s okamžitou platností ruší, ale i to, že zvolený zákonodárný sbor pozbyl legitimitu svého mandátu, musí jej povinně složit a následují nové volby, které zajistí, že vládnout budou napříště ti, kteří vůli svých voličů reflektují lépe.

Tohoto principu se mnozí bytostně obávají. U některých je to vlastní oportunismus či elitářská víra ve vlastní nadřazenost a neomylnost (a naopak nesvéprávnost voličů, kteří sice mají právo politika volit, nikoliv už však hodnotit). Jsou ale i tací, jejichž obavy o nefunkčnost takového systému jsou zcela upřímné. Lidové veto předpokládá, že politici plní v rámci možností své programy a že lidé vědí, koho a proč volí. U nás to opravdu není zvykem. Obojí by bylo třeba se napřed naučit a z počátku by z toho mohl být guláš dále prohlubující nedůvěru k politice.

Jak totiž jinak dosáhnout změny a pokroku? Budeme-li pořád jen čekat, až se společnost poučí a vyspěje, tak se nedočkáme nikdy. Zatím se zdá, že se situace nezlepšuje, ale naopak spíš pořád zhoršuje. Lidé čím dál víc ztrácí víru v politiku a demokracii obecně. Možná na to mnozí i spoléhají, mají pak snazší cestu k penězům a moci.

Podporuji proto zavádění prvků lidového veta do naší politiky. Na komunální úrovni budeme prosazovat, aby každé přijímané usnesení zastupitelstva neslo doložku, že vstoupí v platnost teprve tehdy, nebudou-li občané požadovat peticí plebiscit o tomto usnesení a že se zastupitelstvo zavazuje v takovém případě hlasování vyhlásit dle stávajících pravidel pro místní referendum a řídit se jím.

Lidové veto je nástroj, jak udržet politiky na uzdě, aniž by zároveň šlo o vládu ulice, jak se někteří obávají. Svobodní jsou strana založená na důvěře k lidem. Věřím proto, že mají lidé dostatek zodpovědnosti na to, aby podobný nástroj používali moudře. Chápu, že realita se může zdát opačná. Ale myšlenky Svobodných nelze prosazovat bez víry v lidi. Svoboda nutně znamená i svobodu rozhodovat se špatně. Snaha druhé usměrňovat a z titulu vlastní inteligence vylepšovat svět pro dobro druhých patří mezi největší nepřátele skutečné svobody, té, kterou bychom si přáli.

 

„Ano, patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je to člověk.“

- Karel Čapek, 1924