Návrat do zastupitelských lavic

25. 09. 2017

Po prázdninách se opět sešlo zastupitelstvo Prahy 4 a jako obvykle bylo pod bedlivým dozorem našeho koordinátora.

Návrat do zastupitelských lavic

Ve středu 13. září se na Nuselské radnici konalo první zastupitelstvo po prázdninové pauze. Tentokrát jsem nemohl být přítomen po celou dobu a zveřejněný program na první pohled nenabízel žádné vzrušující body. Přesto však bylo na co se dívat.

Na úvod se panu Šplíchalovi z ČSSD povedl husarský kousek – prosadit na program jednání z opoziční lavice nový bod. Zřejmě pomohlo, že se týkal na pohled nekonfliktního jmenování nových čestných občanů a hlavně skutečnost, že si oba laureáty přivedl na pomoc do sálu. Mnohem podstatnější záležitosti – parkovací zóny, výstavba na Kavčích horách nebo zajištění přenosu ze zastupitelstva – naopak jako obvykle hlasováním přes koaliční síly neprošly.

Napsal jsem, že bod jmenování čestných občanů byl na pohled nekonfliktní. V praxi se ukázalo, že i s ním může být spousta legrace. Na úvod představil svůj životní příběh, který ho zavál z Prahy do druhoválečného Stalingradu a zpět, pan Vladimír Wintr. Sochaře a malíře pana Vratislava Bergera představila neteř. Diskuse byla krátká a přerušená dvěma desetiminutovými přestávkami na zákulisní porady. Někteří namítali, že návrh není připraven, neprošel příslušnou komisí a že tedy nemají nyní informace, aby adekvátně rozhodli, čemuž pan Šplíchal oponoval tvrzením, že to řeší a navrhuje již rok a půl. Nakonec po druhé pauze dospěli zastupitelé k tomu, že projednávání bodu raději přeruší a odročí na příště.

Začal blok prodejů přebytečného obecního majetku. Tentokrát se privatizoval pouze jeden byt, přesto pan Horálek z ČSSD nalezl rozpory mezi čísly v důvodové zprávě a záměrem prodeje vyvěšeným na úřední desce. Nebylo objasněno, kde přesně se stala chyba, prodej byl relativně těsnou většinou (24 hlasů pro, potřebné minimum je 23) schválen. V bloku ostatních majetkových dispozic se napřed postupovalo vcelku hladce a bez zásadních připomínek opozice. Menší rozruch vzbudil pouze prodej pozemku majitelům přilehlého domu za nápadně nízkou cenu oproti cenové mapě. Rada se opřela o vypracovaný znalecký posudek a o skutečnost, že pozemek se nachází uvnitř dvora, nelze se k němu dostat jinak než průchodem skrz dům a že pro něj Praha 4 stejně nemá využití a ani na něm nemůže provádět údržbu, leda by se tam pracovník spouštěl z vrtulníku. Za mě naprosto logický kandidát prodeje, ale zároveň to byla vítaná voda na mlýn opozičních zastupitelů.

Ústředním bodem programu se posléze stal návrh na prodej pozemku na Sídlišti Spořilov. Kupujícím je totiž developer, který se vůbec netají záměrem na místě stavět, což pochopitelně zneklidňuje zdejší obyvatele. Radnice si sice ve smlouvě stanovuje omezující podmínky, které budoucí výstavba nesmí překročit, pokuta za jejich porušení je však stanovena na 15 % kupní ceny, která tvoří 21 milionů. Sice z rozpravy vyplynulo, že je možné pokuty sčítat za každý jednotlivý bod, přesto se to zdá jako obchod velmi výhodný pro developera a velmi znepokojivý pro občany, jejichž radnice tímto krokem do značné míry ztrácí kontrolu nad budoucností lokality. Paní Eismannová z TOP 09 vytkla i skutečnost, že věc nebyla projednávána v komisi rozvoje, kde by se k ní bývala mohla alespoň symbolicky (protože usnesení komise nejsou závazná) vyjádřit veřejnost.

Jednání přerušila přestávka, která plynule přešla v interpelace občanů, jelikož uběhly stanovené dvě hodiny od začátku jednání. Padlo několik zajímavých dotazů, namátkou: Jsou tři zaměstnanci úřadu dostatečná kapacita pro kvalitní územní plánování, když jiné – menší – městské části mají i deset? Co bude s Modrým pavilonem? Domůžou se herci z Branického divadla peněz, které jim dluží majitel? Došlo také na několik developerských projektů – Rezidence park Kavčí hory, Hodkovičky Nad řekou a Braník – Mezivrší.

Po vyčerpání všech dotazů a připomínek občanů, z nichž většina (a obzvlášť ty nepříjemné) se vypořádává písemně, a po jistých zmatcích, kdy se po ukončení interpelací ukázalo, že někteří byli přihlášeni dvakrát, ale dosud své druhé vystoupení neměli, takže bylo třeba se k nim vrátit. Závěrečné slovo dostal zástupce starosty pan Zicha z hnutí Tučňák v předtím tolik propíraném bodě prodeje pozemku na Spořilově. Snažil se krátce vyvrátit některé pochybnosti a zejména zmínil, že smluvní pokuta nemůže být vyšší, protože z Nového občanského zákoníku plyne, že „příliš vysoká“ pokuta může být soudem zrušena, což potvrdil i vedoucí legislativního odboru pan Šimice. Na to chtěli zástupci TOP 09 znovu otevřít již uzavřenou rozpravu, ale ani na dvakrát se to nepovedlo, podruhé o jediný hlas. Podle procedury se tedy hlasovalo o prodeji a ten byl naopak těsnou většinou jednoho hlasu schválen. Co z toho vzejde uvidíme v příštích letech.

Poté pan Hroza z TOP 09 navrhoval operativně zařadit na jednání operativně nový bod týkající se Branického divadla a znepokojivých informací, které přednesl jeden z interpelujících, ani jemu ovšem nebylo vyhověno. Místo toho šly do prodeje dva nevyužité nebytové prostory, což kritizovala ČSSD, která dlouhodobě zastává názor, že město má podobné nemovitosti opravovat a pronajímat. Po úspěšném prodeji byla promptně schválena jedna splátková dohoda s dlužníkem obecního nájmu a poté vyhlášena dvacetiminutová stravovací přestávka.

Jelikož jsem stejně potřeboval cestovat na jinou schůzi, zvedl jsem se a nechal si zbytek dění ujít. Mám za to, že jsem už o nic podstatného nepřišel, snad jen o již tradiční taškařici okolo našeho Výboru pro energetické úspory. Tentokrát se prý málem podařilo předsedu Vaňka odvolat. Opozici přispěchala na pomoc čtveřice z ODS, ale kvůli několika absencím se potřebných 23 hlasů stejně nesložilo, takže pan Vaněk uvolněně slouží městské části dál.

Tolik tedy zářijové zastupitelstvo. Příští jednání je plánováno až po volbách na 8. listopadu a z něj se opět přihlásím s dojmy.