Jak se stěhuje lavička

18. 06. 2015

Když jsem 12. ledna 2015 dával na podatelnu Úřadu MČ Praha 4 žádost o přesun lavičky z nevyužívané zastávky MHD „Rosečská“ na využívanou stanici „Nad Havlem“, cítil jsem se tehdy velmi na výši. Že to bude jenom chvilka, než se má dobře formulovaná žádost dostane do správných rukou, proběhne přesun a Svobodní Praha 4 si zapíší čárku za řešení komunálních drobností. Brzy se ale ukázalo, že takto optimisticky místní správa nefunguje. Kýžené lavičky jsme se dočkali až 15. června. Zde je její příběh.

Jak se stěhuje lavička

Napřed se pokusím uvést celou situaci. Když se u nás v Krči naposledy měnilo vedení autobusových linek MHD, zanikla v jednom směru zastávka „Rosečská“, na které však nadále zůstala stát modrá lavička firmy AD-Net. Vedle toho zastávku „Nad Havlem“ využívá linka 293 (díky unikátní trase křižující po vilové čtvrti dokonce společnou pro oba směrech), která je primárně určena k usnadnění dopravy pro místní seniory, které vozí z údolí nahoru na Budějovickou. Jenže tato zastávka zůstala naopak bez lavičky.

Přiznám se, že mě dlouho nenapadlo s touto situací něco dělat. Myšlenku nadnesl až můj táta někdy na přelomu roku. Zájem místních byl, tak jsem se rozhodl z titulu Svobodných Praha 4 věci pomoct. Táta zavolal AD-Netu, kde mu řekli, že s přesunem nemají problém, ale potřebují dobrozdání dopravního odboru (u nás OŽPAD). Sepsal jsem v úvodu zmíněnou žádost, která popisovala situaci a žádala povolení přesunu, 12. ledna ji zanesl na podatelnu a nic zlého netuše čekal, co bude.

Od mámy vím, že na odpověď na podněty občanů je lhůta 30 dní. A skutečně, někdy kolem půlky února jsem měl telefon od pracovníka odboru. Tehdy se zrovna řešil balík změn, které navrhl ROPID v souvislosti s blížícím se otevřením úseku metra A do Motola, který ambiciózně navrhoval množství změn i u nás. Divoké vedení autobusů v naší čtvrti se mělo zásadně změnit a ona „mrtvá“ zastávka „Rosečská“ by se opět zaktivovala. To jsem věděl, takže mě sdělení pracovníka, že čekají právě na to, jaký bude výsledek jednání o změnách MHD, nepřekvapil. Dodám, že ty nakonec byly pro velkou nespokojenost občanů a městských částí úplně smeteny ze stolu a vše se udělalo jinak.

Nicméně už tehdy do telefonu jsem říkal, že když tedy nejde lavičku přesunout, ať se povolí a domluví instalace nové. Náš rozhovor končil příslibem, že se něco vymyslí. A čas běžel dál…

5. března jsem se z jiných pohnutek sešel s tehdejším radním pro životní prostředí Petrem Kučerou. Shodou okolností jsme si setkání domluvili přímo na zastávku „Nad Havlem“, takže jsem se mu mohl ihned o lavičce zmínit. Souhlasil, že by stálo za to věc zrealizovat. Říkal jsem si, že teď už se to musí povést.

Věřím, že by se o to postaral, jenže nedostal příležitost. Minulo sotva pár dní a přišly otřesy a divoké změny na radnici. V podstatě celý březen byl ve znamení rozpadu původní koalice, odvolávání části radních, formování nové koalice a volby nových radních. Petra Kučeru nahradil Ondřej Růžička. S ním jsem se osobně viděl 22. dubna po jednání komise pro obnovu koupaliště Lhotka, které předsedá. Samozřejmě jsem ihned zaloboval za naší lavičku.

Stejně tak jsem záležitost zmínil na obědě s místostarostou Lukášem Zichou 30. dubna a potom znovu 14. května na schůzce u něj v kanceláři. 29. května a 8. června jsem se opakovaně připomínal v konverzaci na Facebooku, kterou jsme spolu navázali.

9. června mi byl z úřadu přeposlán email, ze které vyplývalo, že se věc konečně pohnula správným směrem. Jakmile byl míč na straně firmy AD-Net, už to šlo hladce. Jak napsali, tak udělali, a v pondělí 15. června 2015 se kýžená lavička skutečně objevila na svém místě. Můžeme začít slavit.

Nechtěl bych, aby tento text vyzněl špatně vůči pánům Zichovi, Růžičkovi a Kučerovi. Všichni byli vždy maximálně ochotní a vstřícní. A věřím, že měli vždy plno jiných starostí než jednu lavičku někde v Krči. Mohl jsem také být neodbytnější a už od počátku se připomínat týden co týden, dokud by to někoho nepřestalo bavit a záležitost nesprovodil ze světa. Mám i mezi řečí potvrzeno, že to tak funguje – kdo nejvíc otravuje, tomu se vyhoví přednostně. Pokud jste dočetli až sem, berte to jako tip, pokud budete někdy něco potřebovat.

Nemohl jsem ovšem tento příběh podrobně nesepsat, coby povzdech nad tím, jak složité může být přimět úřad k tak banální činnosti jako je poslání jednoho krátkého emailu. Budiž to varování pro ty, kteří by chtěli příliš spoléhat na státní moc, coby garanta a řešitele svých problémů.