Experimentální exkrementální banka

02. 11. 2015

Zamyšlení nad nápadem zastupitele za ČSSD Jiřího Bodenlose jak vyzrát na znečištěné chodníky. Je otázkou, zda myšlenka nepřináší více škody než užitku.

Experimentální exkrementální banka

V posledním desetiletí se stala nesystémová řešení nejrůznějších problémů jakousi normou. Vezměme třeba Internet: v poslední době jsou některé diskuse dost divoké, ale namísto toho, aby stát vytvářel podmínky pro vznik solidních diskusních fór, která by se mohla stát svou morální vahou měřítkem pro vytváření názorů, uvažuje se o kriminalizaci některých výroků bez dalších upřesňujících podmínek. Nebo bezpečnost na silnicích. Stále více a více policistů zjišťuje více a více přestupků. Systémové řešení, totiž vytvořit z bezohledné rychlé jízdy a navíc pod vlivem alkoholu činnost naprosto společensky nepřijatelnou, ale silně kulhá. Radovat se potom z četných přestupků není na místě, ono je to podobné jako s feromonovými lapáky hmyzích škůdců – čím víc jich v pasti je, tím víc je situace alarmující.

Další pozoruhodný návrh vyšel v listopadovém Tučňáku pod názvem „Nejlepší přítel člověka versus čistější ulice“. Autor článku, zastupitel pan Jiří Bodenlos, v něm kvůli tomu, že jsou stále neukáznění majitelé psů, co neuklízejí po svých čtyřnohých svěřencích, navrhuje vytvořit jakousi centrální h…o banku. Každá nepatřičná hromádka by pak byla hned zanalyzována nejmodernější technologií analýzy DNA a majitel by byl vzápětí pokutován. K této, jak autor předpokládá pro všechny slušné lidi žádoucí představě, zbývá jen nějaká ta legislativní úprava – vyhláška, co nařídí povinný odběr vzorků, aby bylo banku čím nakrmit, a zavede patřičné sankce, které by stály za to. Zkrátka je třeba se k problému postavit razantně a hlavně moderně.

Ve skutečnosti to spíš působí jako výsměch moderním technologiím. Znečištěné chodníky jsou nepříjemná, mrzutá věc, ale patří beze sporu do kategorie těch nešvarů, které má a musí řešit především sama společnost. Ony ty chodníky jsou i ukazatelem, jak ten společenský život vypadá. Jsou obce spořádané, uklizené a rozkvetlé, a tam by si neuklidit po psovi nikdo nedovolil, protože pak by mu třeba sousedky ráno v konzumu přede všemi pěkně vynadaly. Špinavé a znečištěné chodníky jsou naopak ukázka obce, kde ten společenský život moc nefunguje, kde lidi spěchají, jen aby už byli doma, tak jako tomu bylo i za totality.

Pojďme to změnit, ale ne vytvářením nějakých experimentálních exkrementálních databází. Nedovedu si představit všechnu tu logistiku kolem toho. To by měly chodit nějaké sběrné skupiny provádět odběr vzorků z těch nepatřičných hromádek?  Jenomže kdo ze stávajících úředních osob by si ke všem ústrkům nechal přidat ještě něco takového. Každý by před oněmi nešťastníky opatrně uhýbal a držel si nos. A úřední osoby nebo policie by to být musely, to kvůli dodržení náležitostí správního řízení, totiž nezpochybnitelného zjištění vzorků, vlastně důkazů, jelikož správní úřad musí vycházet ze spolehlivě zjištěného a nezpochybnitelného stavu věci. Nejspíš by tedy musel vzniknout nový úřad pro h…o, náležitě placený kvůli společenské újmě. Opravdu ty peníze co se přerozdělují, peníze z daní, tedy ve skutečnosti peníze vybrané od nás všech, nelze použít jinak?

Na druhou stranu by to ovšem skýtalo i možnosti prakticky neomezené. Jen si představte, jak konečně dostanu toho protivného souseda, co mně každý večer vytáčí hlasitě pouštěnou dechovkou, kterou nemohu vystát. Venčí svého Alíka a posléze odkládá pytlík s exkrementy na místo k tomu určené. Konečně mizí za rohem a nyní přichází moje chvíle, hbitě svrchní pytlík vytáhnu a ruče obsah vysypu na chodník hned u společného vchodu – no podívejte se všichni na toho bezohledného člověka!

Přitažené za vlasy? Snad, ale lze se vsadit, že taková odvolání by přestupkový úřad pro trestání znečišťování chodníků výkaly nebo jak by se jmenoval, dostával a taky by je musel řešit. Musel by dokázat, že to tak nebylo, protože to správní úřad v právním státě řeší a řešit musí. Byly by vynaložené náklady adekvátní míře společenské nebezpečnosti přečinů? To nemluvím o tom, že všechny právně ukončené přestupky by bylo nutné zapsat do nového registru přestupků, pokud tento vznikne. Po nějaké množině přestupků by se posléze u dalšího v řadě mělo jednat o trestný čin. Trestný čin pokálení chodníku, to je opravdu úžasná představa.

A hlavně se zatím problém vůbec nevyřešil, protože po celé anabázi – odběr vzorků – analýza DNA-H – přestupková komise – pokuta – odvolání – a tak dále – tam na chodníku – kdo nevěří, ať tam běží, to h…o tam ještě leží!

Přitom jednoduché řešení existuje. Pamatuji si rozhlasové vysílání brzy po roce 1989 o Paříži a o čištění chodníků. Časně zrána zde vyjíždějí speciální motorky vybavené dokonalým sběracím zařízením, aby vyčistily na chodnících všechno, co tam neukáznění Pařížané ponechali, od neuklizených psích exkrementů přes papíry a špačky z cigaret až po vizitky po těch co nezvládli noční hýření a elegantní město nad Seinou potom vstává do příjemného uklizeného prostředí. Zaujalo mně to, protože tehdy, to se ví, se nám tady o něčem takovém ani nesnilo. Ale proč bychom si to nemohli dopřát teď, po dvaceti letech?

Náklady by na to možná ani neúnosné nebyly. Každé ráno objíždí pracovníci pražských služeb v multikáře stanoviště kontejnerů na tříděný odpad a fotí je z několika úhlů, patrně na základě nějakého jiného „systémového“ řešení. Mohli by tedy klidně od štace ke štaci jezdit na takových motorkách a zanechávat za sebou rovnou i uklizené chodníky, na kterých jsou nejen pozůstatky po psech, ale i spadané listí, odhozené papíry a rozfoukané odpadky z přeplněných odpadních nádob a kdovíco ještě.